Můj svět

Jasmína se jmenovala žena, která je ikonou našeho rodu. Ta Jasmína žila v 1.polovině 5.století a byla to opravdu žena činu.
Ze své svatby utekla (ani se jí nedivím, ten chlap bbyl prý strašný) a pár dní se živila v lese. Podle pověsti tam potkala zlatého draka, který jí slíbil, že bude ji i její rod ochraňovat za to, že ho Jasmína ošetřila. Ona ten slib vzala na vědomí, ale neuvažovala, že by někdy založila rodinu, natož rod. Chtěla bydlet osamělým životem a pomáhat lidem v nouzi. Tak chodila po celém světě a byla pověstná svou krásou a umem střílet z luku. Mušku si sice pomáhala zaostřit kouzlem, ale toho si nikdo nevšiml. Proto dostala od germánských vikingů přezdívku Archer (dobře, možná to znělo trochu jinak, ale čas si udělal své a dnes je to prostě Archer)- Lukostřelec.
Byla také známá svou statečností, to ona Beowulfovi poradila a pomohla proti těm stvůrám, které musel zabít, ale on se o ní, zrádce, nezmínil, protože to byla žena. To ona pomohla sv.Jiřím s drakem (časových rozdílů si nevšímejte, měla krásné nadání zjevovat se vždy a všude až do své smrti), ale to dneska samozřejmě nikdo neví. A plno dalších takových skutků dokázala.
Potom ale, co chránila jednu vesnici před trollem jako zkušená bojovnice, potkala muže. Ano, nebyl první ani poslední, kterého potkala, ale tento ji přesto svým způsobem uchvátil. Jeho zelené oči a tmavé vlasy se jí zjevovaly ve spaní a pokaždé, když se na něj podívala, se jí zmocnil zvláštní pocit. Nejprveč se to snažila ignorovat, ale i ten muž se po ní začal dívat. A tak, tehdy si dívky namlouvali výhradně muži, šel do jejího obydlí v jeskyni. Protože věděl, že se zařekla, že zůstane pannou, poradila mu jeho matka, že má za ní jít žádat o radu a pomoc, aby jí řekl, že jej jeho milá nechce ani vidět, protože se nechce vdávat, ale že ona je tak překrásná a on ji z celého srdce miluje, tak ať mu Jasmína poradí, co by na takovou zapřísáhlou pannu jako ona mohlo zapůsobit. Ti chytřejší poznají, že ta milá byla sama Jasmína. Té to ale nedošlo a poradila mu, ať jí přinese něco jako důkaz lásky a on se zeptal co. Ona řekla, že by taková dívka jistě ocenila dokonalou zbraň, takovou, která nikdy nemine, takovou, která se nikdy nerozbije, takovou, která neposlouchá nikoho jiného.
Mladík tedy odešel v docela zkroušené náladě, protože taková zbraň prostě nebyla. Ale protože měl Jasmínu opravdu rád tak prošel kus světa, až došel do zapadlých Čech, kde taky chodil od chalupy k chalupě, kde se na tu zázračnou zbraň ptal. Většina lidí jej posílala do háje, protože všichni věděli, že taková zbraň není, ale on si pořád vedl svou, až se zastavil u jedné staré dámy, co žila s deseti kočkama v malé chatrči (odtud se vzala představa hodných babiček plnících přání na potkání) a po tom, co jí opravil střechu a postavil přístavek pro těch deset koček, tu úžasnou zbraň mu dala. Prý je už stará a chybí jí hbitost, tak ať si s tou hračkou hraje zas někdo jiný (kdoví kdo to doopravdy byl. Objevují se spekulace, že Xena bojovnice žila jenom proto, aby svou kouzelnou zbraň předala někomu vhodnému). A dala mladíkovi krásný, barevný luk a šípy, které by se líbily kdejakému střelci, ale jen profesionálové ocení jejich kvalitu.
Mladík stařence poděkoval a horem pádem byl zase doma. Ale kde byl konec Jasmíně! Ta ani nevěděla, že je do ní někdo zamilovaný, i kdyby to viděla, nezabránilo by jí to pokračovat ve svém nekonečném putování a na nějakého zamilovaného zoufalce by nebrala ohled. A tak co mladíkovi zbývalo- vydal se za Jasmínou. Procházel vesnice a města, země a přístavy a všude se po ní ptal. Ale jak jí bylo vždycky všude plno, tak teď prostě nebyla k nalezení. Až konečně na něco narazil. Jako by to bylo ironií osudu, zase v Čechách, kde Jasmína pomáhala proti nějakým nájezdníkům. Projel celou tu malou zemi, až ji našel...(chvilka nepětí)..., ano, bylo to v domě té stařenky, která chválila mladíka až do nebes, že musí hodně milovat, když pro svoji nevěstu udělá tohle. Jasmíně se konečně rozsvítilo. A když se ráno chystala odejít, mladík přišel, aniž věděl, že ji tam najde. Našel ji, zrovna se chystala odejít, a tady je okamžik historie, při které Archeryové pláčí dojetím. Mladík dal Jasmíně luk a šípy a ona si konečně uvědomila, že jej miluje a že ne všichni chlapi jsou surovci a sobci. A taky se konečně dovídá, jak se vlastně mladík jmenuje- Raphael a tak má můj příběh přímo pohádkový happyend :-). Jasmína a Raphael se vzali a žili spolu... šťastně až do smrti ne, Jasmína se nevzdala svého poslání a sem tam vyjížděla zachraňovat nevinné lidi a zemřela, jak se na bojovnici jejího řádu sluší a patří- při jedné nepovedené akci se jí do těla dostal jed a zemřela vskutku královsky- na krásné posteli se smrtelným zraněním, lukem a šípy v ruce a Raphaelem a svými dětmi okolo sebe. Mimochodem, měli jich spolu čtyři, Jasmínu, Raphaela, Adrianu a Gabriela... a tyhle jména převládají v naší rodině doteď.
Jasmína Archer byla snad největší (a první) osobnost rodu Archeryů. A protože čas a komolení jmen udělalo své, tak nejsem Archerová, ale naštěstí Archeryová.