Můj svět

Proč jsem jaká jsem?

Filozofování hodná otázka. A protože filozofuju ráda, tak se do ní pustím :-).

Proč jsem jaká jsem? Vědec, kterým rozhodně nejsem, by poskytl vysvětlení, že je to geny. Určitá pravda to je, pamatuji si na jednu příhodu, kdy jsem měla podobný účes jako mamka a nějaká paní se zeptala: "Ahoj, Leni, jak se máš?" Byl to trapas. Ale zpět k věci. Někde jsem slyšela nějaký citát, jeho znění si nemůžu přesně vybavit, něco jako: "Vzhled určují geny rodiče, osobnost okolí a životní situace." Není to přesné, ale myšlenku to vystihuje. A s ní naprosto souhlasím. Jak někdy večer před spaním přemítám (u přemýšlení se mimochodem usíná skvěle, přemýšlíte- a najednou spíte), tak si uvědomuju situace, které mohou za některé mé povahové rysy. Například, strašně ráda čtu. Ne, to není pouhý koníček, už to zkrátka mám v povaze. Ale kdyby mě někdo viděl v první nebo druhé třídě, tak by nemohl uvěřit, že za pár let budu mít zhltanou skoro celou knihovnu.

A co mě přivedlo ke čtení? Zaprvé, moje mamka, která taky strašně ráda čte (jen se lišíme v žánru) a zadruhé, HP. Ano, když začala Potterovská mánie, mamka nám jej četla před spaním. A právě ve druhé třídě, když vyšel druhý díl, mi řekla, že už mi jej číst nebude, že umím číst sama, tak ať si to přečtu. Přečetla jsem si to. A pak znova a znova, takže HP 2 znám skoro zpaměti. Pak jsem, knížku za knížkou, pokračovala, až je ze mě to, co je. Velký knihomol.

Další, řekla bych, že na dnešní dobu velmi cenná vlastnost, jestli se to tak dá nazvat, je má fantazie. Za tu může asi časté čtení pohádek v útlém věku a to, že jsem milovala panenky Barbie. Ale nehrála jsem si s nimi jako ostatní holčičky mého věku stylem: "Barbie jse nakoupit, potká Kena, jdou na ples, vaří, uklízí, prostě normální domácnost". Já s nimi hrála neskutečné pohádkové příběhy, jeden zabral někdy i týden (ano, jedna událost navazuje na druhou, potom, co jsem z panenek vyrostla a o pár let později, jsem začala s povídkama- k nahlédnutí na SubSalix a teď nově i v Lví Tlapou). Když si teď hraju se svou sestřenkou, uvědomuji si až zpětně, jak bylo moje "hraní" vyjímečné.

A dál, proč jsem jaká jsem? Protože mám zázemí, rodinu, kamarády, Hog.... všichni tihle lidé mě v jistém smyslu ovlivňují a zařizují mi šťastné a bezstarostné mládí, kde mám čas přemýšlet a tvořit. A díky tomu mám tušení, že v dospělosti to tak snadné nebude, že všechno "štěstí" jsem vyplýtvala teď. Ale, kdo ví?

Abych toto šestipalcové pojednání shrnula, já jsem jaká jsem, protože: 1.Genům nikdo neporučí; 2. Povahu člověka především formují události a lidé okolo něj. Tak je zajištěno, že originál je zkrátka každý. I kdyby byly dva přesné klony člověka, ale každý by vyrůstal v jiném prostředí, vyvinuli by se psychicky jinak, takže by už byli rozdílní. V tom je perostě ten zázrak člověk jako inteligentního a myslícího tvora.